close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2013

Smutek v srdci

30. května 2013 v 19:40 | Mae |  Deník
Deníček. Ano, to je přesně to, co potřebuju.
Píšu si Deníček. A nevím co mám psát.
Ale vím... Pro někoho je to možná nepodstatné. Ale holky prostě svoje problémy s kluky řeší.
Jaký je můj problém? Po roce a půl jsem začla chodit s někým, koho jsem dřív chtěla. Byla jsem nadšená, konečně ta myšlenka ideálního vztahu a hlavně šťatsného. Šli jsme do toho rychle, aby se to zas nějak neposralo. Hodně holkám by se nelíbil, ale mě je to upřímně úplně ukradený. Ale zpátky k věci.
První dva tři týdny - bezva, idylka. Ale teď postupem času je to horší. Nemá na mě čas. Vždycky na kus roku se stěhují někam jinam, než bydlí (to by bylo na dlouho) vždycky na léto. A to je ode mě trochu dál než jeho normální bydliště.
To zvládneme. Jasně, ale s tím, že budu mít fakt blbý pocity depky, budu cítit pálení v očích jsem fakt nepočítala.
Včera jsme měli být spolu... asi dvě a půl hodiny. Dopadlo to tak, že pro něj nakonec přijeli s tím, že musí k doktorovi. Teda to on věděl, ale měl tam být až později. Nabídli mi odvoz - nechtěla jsem. Chtěla jsem jen být sama.
Šla jsem celou cestu, co jsem šla jen jednou v životě, v bouřce zpátky na autobus. Tam jsem si počkala 20 minut v hezkým mokru a odjela domu. Proč ne. Přijela jsem domů... smutná, zmrzlá a mokrá.
A dnes? Ráno měl být před školou. Nic. Zrovna když jsme mohli být jen spolu, a ne pořád s jeho kamarády. Celý den jsem se mu vyhýbala. Radši jsem se učila. Odpoledne jsem šla za ním... už to bylo OK. Ale po škole byl zase s kamarádama. Dobře, já to beru. Jsou to i moji kamarádi. Ale má málo času, a tak by mohl být se mnou, když s nimi chodí do třídy.
Asi si myslíte že jsem hysterická naivní blbka. Jen vypisuju to, co cítím. Mám náladu teď jen na Aquiel. A ta je nemocná a taky se mnou nemůže být pořád.

Jak jste na tom s klukama vy?

Splnění snu

28. května 2013 v 21:40 | Aquiel |  Aquiel
Ééémm tak jak bych začla... asi byste měli vědět, že tohle je úplně první článek, kterej zveřejňuju na internet pro ostatní...psala jsem nanejvýš povinný slohy do školy…*a svůj… něco jako deník*:D Jsem nejlepší kámoška Mae a rozhodly jsme se, že tu budem psát spolu.

Chtěla bych se s vámi podělit o můj příběh. Už od malička nesnesu krev a různý takovýty *doktorský věci* vždycky je mi z toho děsně zle a omdlívám. Stačí mi jen i představy nebo když o tom někdo mluví. Připadá mi, že čím jsem starší, tím je to horší. Chtěla jsem být i veterinářkou, ale nemohla bych nic řezat, operovat ani píchat injekce, prostě mám smůlu.
Ale k věci. Někdy zhruba v polovině 9ky jsem nějak narazila… na fotku na googlu, kde byl piercing zezadu na krku.

(To jsem já a můj sen! :D )

"Kámoška"

27. května 2013 v 21:00 | Mae |  Myšlenky
Většina lidí ví, jaké to je. Poznáte fajn a bezva kámošku a připadá vám hustá a nejvíc super. Třeba byste v budoucnu chtěly být jako ona. Ale ona ve skutečnosti není taková jaká se zdá. V tom lepším případě na to přijdete ( i když si zrovna nejsem jistá, jestli je to pokaždé ten nejlepší případ), v tom horším ne a už se to veze.

Poznala jsem bezva holku, fakt jsme si rozuměly. Byla fakt hustá a ničeho se nebála, všechno obkecala a mě přišla jako bezvadný vzor, kterého bych se mohla chytit. Ale pak se to posralo. (Za to pardon) Nebyly jsme kamarádky nějak extra dlouho, byly to tři týdny, ale pořádně spřátelit se dokážete i za dva dny.
První tři týdny byly skvělé, ale ten čtvrtý už to začalo být divné. Ráda fotím, a proto se mě hned chytne každá holka s tím, že chce profilovku. Jenže na focení je potřeba klid a rozmyšlení, a když fotíte víc lidí najednou, a někdo vám do toho furt kecá, není to nic moc. To byla první věc, která mi na ní začla vadit, ale řekla jsem si, že to bude v pohodě, že to přece bylo jenom jednou a že to bylo určitě z toho nadšení.
Omyl. A to hodně velký.

Blog

26. května 2013 v 19:00 | Mae |  Deník
Absolutně nemám páru, jak začít.
Asi možná...
u mě na blogu :)

Uvítací články mi nikdy nešly, nikdy nevím, co do nich mám psát. Toto není můj první blog, už jsem jich měla několik. Dá se říct, že bloguji od svých třinácti let. Takže skoro pět let. Můj první blog byl s povídkami, další byl nejdříve vyloženě holčičí. Až později jsem na něj začala přidávat trochu smyslupnější články, jako jsou úvahy, názory a podobně. Poté jsem začala fotit, blog opustila a vytvořila si fotografický blog, který bude za dva měsíce fungovat dva roky. Od té doby jsem nenapsala článek delší než několik málo vět k fotkám. Takže jsem asi vyšla ze cviku :D
Ale už několikrát jsem přemýšlela že si založím znovu blog, kde budu vypisovat události, věci co mě zaujaly a také názory. Několikrát jsem se o to pokoušela s kamarádkou, ale to moc slavně nedopadlo.
Mrzí mě, že jakmile jsem začala fotit, odkopla jsem psaní do pod postel.
Říkám si, že když už jsem starší, mohla by mít kvalita článků aspoň větší úroveň než dřív, ale zas nechci znít jak nějaká rádoby encyklopedie :D
Uvidíme co se z toho vyvine :) Rozhodně se na to těším! :)